Proč dáváme ženám květiny? Příběh lásky starý jako lidstvo samo
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč to děláme? Proč muž utrhne (nebo koupí) květinu, která se nedá sníst, nezahřeje nás a za pár dní uvadne, a daruje ji ženě? Odpověď je prostá a zároveň fascinující: Protože květina je čistá emoce.
Je to gesto, které nepotřebuje slova. Je to způsob, jak říct "Miluji Tě", "Vážím si Tě" nebo "Omlouvám se", kterému lidé rozumí napříč kontinenty i staletími. Historie darování květin není jen o botanice, je to historie lidského srdce.
Chcete navázat na tuto krásnou tradici hned teď?
Vyjádřete své city kyticí, která řekne vše za vás:
Hortenzie mix barev
157 KčKvětinový box
1 257 KčKytice na Paloučku
726 KčKytice Růžové lilie
580 KčKytice Sezónní Trio
967 KčKytice Růžová zahrada
1 387 KčKytice Bára Slunečnice
860 KčBílá Eustoma wax
496 KčKytice Sluneční Gladiol
785 KčStarověk: Růže jako symbol života i vášně
Už ve starověkém Egyptě, v zemi rozpáleného písku, lidé věděli, že květina je poslem života. Faraoni a kněží obětovali lotosy bohům jako symbol znovuzrození. Ale nebylo to jen o bozích – egyptské ženy dostávaly květiny při svatbách a oslavách jako příslib plodnosti a štěstí.
V Řecku a Římě se tento zvyk posunul ještě blíže k romantice. Řekové uctívali Afroditu, bohyni lásky, věnci z růží. Už tehdy růže znamenala vášeň a tajemství. Římané pořádali slavnosti Floralia (na počest bohyně Flóry), kde květiny tekly proudem. Zde se zrodila tradice, že květina doprovází člověka od narození až po poslední rozloučení.

Středověk a Renesance: Kytice jako kompliment
S příchodem křesťanství se květiny staly symbolem ctnosti. Bílá lilie byla zasvěcena Panně Marii jako znak nevinnosti a čistoty.
Ale byl to právě středověk a následná renesance, které daly květinám nový rozměr – kurtoazní (dvorskou) lásku. Rytíř, který se dvořil své dámě, jí nemohl jen tak poslat zprávu. Kytice se stala nástrojem dvoření. V Itálii renesanční umělci zachycovali květiny jako symboly dokonalé krásy a ženy z aristokracie začaly květiny dostávat ne jako oběť bohům, ale jako osobní kompliment jejich půvabu.

Viktoriánská éra: Tajný kód milenců (Květomluva)
Asi nejromantičtější kapitola v historii darování květin se psala v 19. století v Anglii. Společnost byla tehdy velmi prudérní – vyjádřit otevřeně city bylo společenské faux pas. A tak vznikla floriografie – jazyk květin.
Milenci si posílali vzkazy zašifrované do vazeb. Každý květ, dokonce i jeho barva nebo náklon ve váze, měl svůj význam:
-
Rudá růže: "Miluji Tě vášní." (Symbol, který přetrval dodnes).
-
Fialka: "Jsem Ti věrný a skromný."
-
Lilie: "Tvá duše je čistá."
Muž mohl ženě vyznat lásku, aniž by promluvil jediné slovo. A žena mohla odmítnout tím, že mu poslala žlutý karafiát. Byla to nádherná, tichá konverzace duší.

Východní tradice: Harmonie a úcta
Zatímco Evropa řešila romantiku, v Číně a Japonsku měly květiny hluboký duchovní rozměr. V Číně byly pivoňky symbolem bohatství, cti a ženské krásy. V Japonsku se umění aranžování květin (ikebana) stalo cestou k harmonii s přírodou. Darovat květinu zde znamenalo vyjádřit hlubokou úctu k životu a přírodním cyklům.

20. století a dnešek: Gesto, které přetrvalo
Dnes už sice nepoužíváme složité tajné kódy jako viktoriáni, ale podstata zůstala stejná. V uspěchané digitální době je živá květina jedním z mála autentických, fyzických projevů náklonnosti.
Ať už je to pestrá míchaná kytice k MDŽ, svazek rudých růží k výročí, nebo jen malá kytička koupená cestou z práce "jen tak", stále tím říkáme to samé, co egyptský faraon nebo středověký rytíř: "Záleží mi na Tobě. Jsi pro mě důležitá."
Květiny jsou mostem mezi lidmi. Jsou křehké, stejně jako vztahy, a proto je musíme opečovávat.
Team KvětinyExpres.cz (Pokračovatelé tradice doručování radosti)